Význam odborů

Odbory mají významné historické poslání, kterým je obhajoba hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, a to platí i pro současnou společnost. Postavení a úloha odborů je zakotvena ve všech významných mezinárodních dokumentech, kterými je Česká republika vázána. Právo na sdružování a odborové organizování je zakotveno v článku 27 Listiny základních práv a svobod, které je promítnuto do zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona jsou odborové organizace a organizace zaměstnavatelů zvláštním typem dobrovolného spolku na obhajobu hospodářských a sociálních zájmů obou sociálních partnerů. Pro tyto účely si zaměstnanci ustavují odborové organizace, a to nejen zaměstnanci s nízkou kvalifikací, ale například lékaři, učitelé vysokých škol, vědečtí pracovníci apod. Toto právo je rovněž součástí Evropské sociální charty Rady Evropy z roku 1961.
Z přehledu těchto mezinárodních dokumentů přijatých na úrovni OSN, Evropy a z Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky vyplývá, že každá demokratická společnost a právní stát uznává odbory jako významnou součást občanské společnosti. Samozřejmě, že tohoto postavení si odbory nevydobyli ze dne na den, ale dlouholetým bojem za důstojné pracovní podmínky zaměstnanců, zejména pokud jde o pracovní dobu, právo na placenou dovolenou, mzdy apod. Je historicky prokázáno, že pauperizace pracovní síly vedla a vede k sociálním konfliktům, které nahrávají těm politickým silám či jednotlivcům, kteří touží po nastolení totalitního režimu, svržení demokratických institucí, a ke vzniku válečných konfliktů. Důkazem toho je 1. a 2. světová válka. Právě po první světové válce v roce 1919 vznikla Mezinárodní organizace práce (MOP) se sídlem v Ženevě, kde jsou zastoupeny vlády, odbory a organizace zaměstnavatelů cca 182 států světa. Cílem této organizace je právě čelit sociálním konfliktům. Proto tato organizace přijímá legislativní instrumenty v oblasti pracovněprávní a sociální, které se nazývají úmluvy MOP, jejichž úlohou je sjednotit minimální standarty podmínek práce na celém světě.
Pokud jde o Evropskou unii, jejímž členem se Česká republika stala dnem 1.5.2004 rovněž stojí na principech sociálního dialogu s odbory a organizacemi zaměstnavatelů. Evropská komise konzultuje návrhy dokumentů, zejména směrnic se sociálními partnery již ve fázi jejich přípravy. Navíc samotní evropští sociální partneři mohou předkládat EK své vlastní návrhy formou rámcových dohod, které se pak stávají součástí evropské legislativy, viz např. směrnice o evropských podnikových radách, o rodičovské dovolené atd.
Cílem MOP a EU je formou právních instrumentů vyvážit potřeby tržní ekonomiky a globalizace kapitálu s pracovními a sociálními podmínkami zaměstnanců, zejména, aby nedocházelo k neopodstatněnému snižování sociální ochrany a zhoršení pracovních podmínek zaměstnanců na úkor kapitálu. Je to např. požadavek na flexibilitu pracovní síly, zavádění nových flexibilních forem práce. To neznamená pouze, jak se často prezentuje, mobilitu pracovní síly, tzn. stěhování zaměstnanců za prací. Jde o to, že nové formy práce (např. práce na dálku, práce na částečný úvazek, pracovní poměry na dobu určitou apod.), jak dokazují zkušenosti z evropských států, vedou ke snížení sociální ochrany zaměstnanců a nevedou ke zvýšení zaměstnanosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že odbory mají jak národní, tak mezinárodní struktury, jejichž prostřednictvím se zapojují do sociálního dialogu na všech úrovních nejrůznějšími formami. České odbory jsou zapojeny do evropských i světových struktur. Avšak nyní je třeba se zmínit o jejich působení na národní úrovni. ČMKOS je nejsilnější a nejpočetnější odborovou konfederací v ČR a je stálým členem Rady hospodářské a sociální dohody. V rámci ní působí 29 odborových svazů, které sdružují zaměstnance podle odvětví národního hospodářství. Tito členové pak vytvářejí odborové organizace, které působí u jednotlivých zaměstnavatelů, nebo působí na regionální úrovni, tzn., že sdružují členy odborů od více zaměstnavatelů působících v daném regionu. Cílem odborových organizací je především uzavírat kolektivní smlouvy, které upravují zejména pracovní a mzdové podmínky všech zaměstnanců se zaměstnavatelem. Kolektivní smlouvy jsou nejen významným nástrojem pro úpravu pracovních a mzdových podmínek, ale zaručují zaměstnavateli po dobu platnosti kolektivní smlouvy sociální smír. Tzn., že pokud je kolektivní smlouva uzavřena, nemohou zaměstnanci stávkovat a ochromovat tak činnost zaměstnavatele. V zákoníku práce je zakotveno v souladu se směrnicemi EU právo zaměstnanců na informace a projednání, které se realizuje prostřednictvím odborových organizací, nebo rad zaměstnanců. Smyslem tohoto práva je, aby zaměstnanci byli seznamováni zejména s ekonomickou situací svého zaměstnavatele, aby věděli, jaké problémy firma má, zda se bude propouštět či nikoli. Toto právo má vzbudit i pocit sounáležitosti zaměstnanců s firmou. Právo na projednání je velice důležité v tom smyslu, aby zaměstnanci o problémech byli nejen informováni, ale aby společně hledali řešení a opatření zejména v těch případech, kdy má firma problémy. Sociální dialog na všech úrovních je vlastně o tom, aby spolu partneři jednali a nalézali řešení i cestou kompromisu, neboť zaměstnanec i zaměstnavatel jsou na sobě závislí a jeden bez druhého nemůže existovat. Forma direktivního řízení někdy až totalitního, bez jakékoli vazby na kolektiv zaměstnanců, se dříve nebo později dostává do problémů. Rovněž je jasné, že sám zaměstnanec nezmůže nic a to neplatí jen o zaměstnancích. I v naší společnosti se občané sdružují za účelem prosazení nejrůznějších zájmů, protože zjistili, že jedinec mnoho nezmůže. O to víc to platí v pracovněprávních vztazích, kdy je zaměstnavatel vždy v pozici ekonomicky silnějšího subjektu, který si může klást podmínky, neboť má k dispozici zejména výrobní prostředky. A ne každý zaměstnanec má vysokou kvalifikaci ve velmi žádané profesi na trhu práce, aby byl v pozici, kdy si může klást podmínky, za nichž bude vykonávat práci. A proto vlastně historicky odbory vznikly a existují dodnes, aby vahou své kolektivní síly vyrovnávaly ekonomicky nerovnou pozici mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a jsou pro tyto účely vybaveny pravomocemi, které jsou obsaženy v zákoníku práce.
Jak je tato činnost odborových organizací efektivní, závisí především na její autoritě ve vztahu k zaměstnavateli, ale i k celému kolektivu zaměstnanců. A to je stále v České republice velký problém, který má své kořeny zejména v uplynulém období před rokem 1989. Naše odbory nemají zdaleka takové zkušenosti, jako je tomu ve státech EU. Nemají dlouhodobé zkušenosti z působení v podmínkách tržní ekonomiky. K tomu přispívá i fakt, že ve druhé polovině devadesátých let měly složitou pozici i ve vztahu k tehdejším vládám. Na západě jsou odboráři hrdí na to, že jsou členy odborů a nestydí se za tento fakt. K image odborů nepochybně přispívají i média, která je v řadě případů prezentují jako škůdce. Samozřejmě, že i ony samy nesou svůj díl odpovědnosti za to, že je společnost a veřejné mínění nevnímá příliš pozitivně. Měli by o sobě dát více vědět, měli by umět lépe prezentovat svoji činnost a umět získávat nové členy a více se dostávat do podvědomí zaměstnanecké, ale i obecné veřejnosti. Chce to samozřejmě čas a více odvážných odborových funkcionářů na všech úrovních. Ti se však těžko hledají v podmínkách, kdy zaměstnavatelé vytlačují nejrůznějšími formami odbory z podniků a snaží se zbavovat nepohodlných odborových funkcionářů. Zaměstnanci se bojí zakládat odborové organizace a působit v jejích funkcích z obavy ze ztráty zaměstnání přesto, že toto právo mají zaručeno mnoha právními dokumenty.
Odbory jsou účinný nástroj k vytváření kolektivní ochrany svých nároků a práv, k obhajobě svých hospodářských a sociálních zájmů. Neobejdou se ale bez podpory zaměstnanců. Odbory jsou proto takové, jací jsou jejich členové a jaké je jejich členové chtějí mít. Existuje jistě řada příkladů, kdy zaměstnanci kritizují, že jejich organizace pracuje špatně, ale je to přece i jejich vizitka, odraz jejich přístupu k ochraně vlastních zájmů. Doby, kdy odboráři dostávali vánoční kolekce jsou pryč, ale s nimi i mnozí, kteří viděli pouze tuto výhodu členství. Věty jako „Už mám děti odrostlé.“ nebo „Vstoupím, až budou děti starší, abych měl levnější tábor“ byly a jsou slyšet velmi často. A co další výhody, které plynou z kolektivní smlouvy? Například týden dovolené navíc, příplatky za práci přesčas, odměny a dary za různá jubilea, za dárcovství krve a za odpracované směny na Vánoce a Silvestra, příspěvek na stravování a na penzijní připojištění, ale i jiné Je to již deset let, co jsme se sloučili s Odborovým svazem energetiků. Toto sloučení pro nás neznamenalo pouze početnější základnu, ale přinesl nám i například tzv. „Podpůrný fond“, který našim zaměstnancům může pomoci velmi výrazně v tíživých životních situacích se sociálním dopadem. Pokud by někdo potřeboval právní pomoc, funguje u našeho svazu i bezplatné právní poradenství a zastupování u soudu. Od června roku 2012 zahájil svou činnost slevový portál „Odbory plus“, který vznikl jako obrana proti vládním reformám a díky kterému mohou odboráři ušetřit nemalé finanční prostředky. A to jsem nezmínil všechny výhody. Je toto snad málo?
Velmi pozitivní je, že náš zaměstnavatel s odbory počítá, protože vzal za své přednosti kolektivního vyjednávání a výhody kolektivní smlouvy. Odbory mají smysl stále více. Šikana za členství v odborech ze strany zaměstnavatele nehrozí. Pracujeme ve vyspělé společnosti a odbory tu nevznikly včera jako něco umělého, co by sem nepatřilo. Každý nový člen posílí naší pozici při vyjednávání. Členstvím v odborové organizaci se tak aktivně účastníte prosazování našich společných a také svých vlastních zájmů.